Smyslem homeopatické léčby je navrátit organismu člověka (nebo zvířete) vnitřní řád a tak mu pomoci k uzdravení – psychickému i fyzickému. Vychází z pochopení, že zdravotní potíže vznikly narušením vnitřní harmonie, z nejrůznějších vnitřních i vnějších příčin. A snaží se, na základě principu podobnost, najít toto narušení a organismus znovu uvést do rovnováhy, harmonie. Homeopatie stojí na jednoduchých principech, které objevil německý lékař Samuel Hahnemann před 250 lety, od té doby se rozšířila po celém světě a používá se dodnes, v některých zemích mnohem více než u nás (např. V Indii, Velké Británii, v USA…)
Jsou dva základní rozdíly, které odlišují homeopatii od tzv. klasické medicíny.
Za prvé: Princip podobnosti. Similia similibus curantur. Podobné se léčí podobným.
Pokud látka vyvolá určité reakce u zdravého člověka, může vyléčit člověka s podobnými příznaky. Jedním z prvních, kdo ho zformuloval, byl v 5. století před n. l. Hippokrates, otec moderní medicíny. Zákonem podobnosti se ve středověku zabýval např. také lékař a alchymista Paracelsus, ovšem první, kdo ho zasadil do nového kontextu a na jeho základě vytvořil celou metodu homeopatie, byl německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843).
Za druhé: Homeopatické léky do organismu nic nedodávají, homeopatika organismus ladí.
Homeopatika jsou léky energetické, vyráběné postupným ředěním základní substance a následným potencováním neboli energetizováním, obsahují jen informační dávky původní látky, z které jsou připravené, nemají tedy vedlejší účinky. Jde o přírodní léky, které jsou vyrobené nejčastěji z rostlin, minerálů či živočichů. Hlavní podstatou homeopatik je nasměrovat vlastní životní sílu člověka směrem k uzdravení.
Můžete si jednoduše představit, že každý z nás jsme nějaký hudební nástroj. A každý nějaký jiný. A když najdeme, jaký hudební nástroj v člověku zní, tak ho co nejpodobnějším homeopatikem vyléčíme, vyladíme. Jako ladička když ladí hudební nástroj.
